Plody mišpule mají dobrou chuť, lze je použít čerstvé i zpracované. Mišpule roste v mnoha zemích světa, zatímco se pěstují její dvě odrůdy - germánská a japonská mišice. Navzdory podobnosti názvu je mezi nimi mnoho rozdílů.
Německý mišpule a japonský mišpule jsou si navzájem mnohem vzdálenější, pokud jde o příbuznost než například různé odrůdy jablek. Patří do čeledi Rosaceae, přesto patří do různých rodů. Medlar Germanicus patří do rodu Mespilus a je jeho jediným zástupcem. Jeho japonský příbuzný patří do rodu Eriobotrya. Zahrnuje asi třicet druhů rostlin, ale pěstuje se pouze jeden.
Germánské mišpule dostalo své jméno jasně nezaslouženě, protože pochází z jihozápadní Asie a jihovýchodní Evropy. Do Německa jej přinesli Římané, později se epiteton „germánský“stal konkrétním názvem rostliny. Tento strom je vysoký 2 až 5 metrů, jeho plody dosahují velikosti několika centimetrů, jsou červenohnědé barvy a dozrávají na podzim. Mohou se jíst čerstvé, ale opravdu chutné jsou, až když si na chvíli lehnou. Jejich zrání můžete urychlit.
Mišpule se pěstuje v zemích s teplým a mírným podnebím. Pěstuje se zejména na Kavkaze. Kvůli své specifické chuti jsou plody německého mišpule široce používány v cukrářském průmyslu.
Na rozdíl od svého příbuzného japonská mišpule dozrává na jaře, což je docela neobvyklé. Navenek to vypadá jako keře nebo malé stromy, kvůli svému poměrně krásnému vzhledu se japonská mišpule často používá pro dekorativní účely.
Plody japonského mišpule jsou mnohem chutnější, lze je konzumovat čerstvé. Právě dobrá chuť japonského mišpule určila jeho velkou poptávku; tato rostlina se pěstuje v mnoha zemích světa. Velikost plodů v pěstovaných odrůdách dosahuje průměru 8 cm, u divokých druhů až 3–4 cm, na pobřeží Černého moře kvete japonský mišpule koncem podzimu a počátkem zimy. Díky tak časnému květu se v dubnu až květnu objevují zralé plody.
